Dlouhé rozcuchané vlasy ji šimraly na zádech. Seděla na kraji postele zcela nahá a rozespale se rozhlížela kolem. Velmi opatrně vstala. Vzduch v místnosti bych těžký, provoněný zvadlou vášní. Zamlženými okny se draly zimní paprsky slunce. Jeden drzý ji rozzářil pramen vlasů a posvítil do očí. Zamžourala. Jednou rukou si přidržela ňadra a z hromady oblečení vybrala to, co se jí zdálo její. Po špičkách se rozeběhla ke dveřím. Než je za sebou zavřela, nahlédla ještě jednou do místnosti.
Číst dále…

Hodina biochemie. Procházel se pomalinku třídou, pohazoval kolem sebe očima. Kontroloval, zda všichni studenti pečlivě opisují chemické vzorečky z tabule a jen tak se nepovalují. Ve třídě vládlo hrobové ticho, občas prolomené profesorovou poznámkou, které většinou rozumněl jen on sám. Hodina se plazila ke svému konci.
„A jak vidíte milí studenti…“ spustil profesor cestou ke katedře „…život je věc velmi složitá a křehká.“
Po postoupil blíže k tabuli a po chvíli váhání ukázal na jeden vzorec.
„Stačilo by jen, aby takhle vazba byla tady..“ zvedl hlavu, aby se ujistil o pozornosti „..a mohlo by z nás být něco úplně jiného, třeba lidi.“
Na poslední slovo přidal nenávistivý, pohrdající důraz.
Pár šneků se zasmálo.

Zoufale se opíral o zeď. Snad jen zázrak by mu pomohl dostat se z jeho zoufalé situaci. A hle, prošel kolem něj.

Vlastně prošla a v ruce nesla velkou čtvercovou, nepříliš vysokou, krabici s fleky od mastnoty. Kráčela rychle, ale přece jemně a nevzrušeně. Chvíli se za ní plížil u zdi, leč vůně ho zcela ovládla a otupila mu všechny smysly. Rozšířili se mu zorničky a žaludek přebral kontrolu nad tělem. Skočil na krabici se ženou zezadu. Visel na ní, kousal ji do uší a cuchal vlasy. Nic nepřinutilo ženu zastavit a už vůbec ne podělit se o obsah krabice. Stále dotíral, snažil se z ní servat oblečení, plival ji do tváře… a to byl ten okamžik, kdy žena máchla rukou a srazila našeho malého hrdinu na zem.

Povýšeně mu seděla na dlani. On našlapoval velmi jemně, aby s ní ani nepohnul.
„Co to máš vole?“ objevil se před ním blbec z ekonomky.
„Ďi do hajzlu, čas to je.“ s nezájmem odpověděl, ale blbec se dal jeho směrem.
„Nedělej kraviny a pojď na pivo.“ pobídl ho a zdůraznil svou výzvou prudkou ranou do zad.
Kostka mu z ruky vyskočila a chvíli letěla vzduchem. Oběma chlapcům naskočila jednodenní strniště. Spadla na zem a otočila se jednou. Seděli u stolu. Podruhé. Seděli v autobuse. Potřetí. Jeden spal, druhý se miloval s dívkou. Kostka se zahoupala na hraně. Střídavě psali do sešitu a leželi ve vaně. Pak se konečně zastavila. Pohladil si strniště a opatrně ji zvedl.
„Čum co děláš.“ zanadával a šel opatrně dál.

Studentům ekonomických škol se omlouvám.

Pamatujete mou dřívější definici šnečkoviny?
literární útvar bez pointy a vtipu
Přidávám k tomu ještě beze smyslu a pouštím na svět další dílo.

Molekuly ve vzduchu se pomalu zastavovaly a lidé lapali po vzduchu jako ryby na suchu. Jen díky tomu bylo poznat, že venku není absolutní nula ale o nějakých 250°C tepleji. Zazněl signál upozorňující cestující, aby urychlili nástup a výstup následován nevzrušených oznámením o zavírajících se dveří. Seděla uprostřed tramvaje. Do nohy ji píchal studený hrot deštníku spolucestujícího, který záviděl místo k sezení. Na hlavu ji kapala voda, které se kondenzovala na střeše tramvaje. Kapky dopadající na její pěšinku se míchaly s potem, spojovaly se do kapek větších a stékaly ji pod límec velmi teplého zimního kabátu. Bezmyšlenkovitě otřela hřbete, ruky zamlžené sklo. Najednou ji celou zaskočil mráz. Místo čistého skla byla v okně díra.
„Koukejte!“ zakřičela na celou tramvaj.
Lidé zpozorovali nový přísun kyslíku a začali hromadně otírat skla.
Fungovalo to, všem se to líbilo a nikdo nic nechápal.

Tento článek jsem napsala již před dvěma roky. Je to dlouhá doba, během které jsem získala nové zkušenosti a původní dílko se stalo hodně zastaralým. Zkušenosti literární samozřejmě…

Čekala na něj. Polévalo ji horko, které zjemňovalo její tělo. Chytl jí do teplých dlaní a ona v nich během chvilky zcela roztála. Oblečení se na ní nalepilo a ona zůstala v tichém očekávání. Pomalu ji pohladil a trpělivě hledal rozepínání jejich šatů. Když ho našel, nebral ohledy na jejich dokonalost a téměř surově je natrhl. Nesundal je celé, vysvlékl ji pouze do půlky těla, pevně ji sevřel v pase a začal ohýbat. Poslušně se pod jeho dotyky prohýbala dozadu. Měla pocit, že se zlomila, ale jen se jí to zdálo. Přiblížil si ji blíže k sobě a nechal její parfém, aby se rozplýval v jeho blízkosti. To zvětšovalo jeho chuť a bylo pouze otázkou okamžiku, kdy se do ní zakousne.

Olízl si její zbytky z koutků úst, zabalil ji zpátky do alobalu a těšil se na další shledání.